Víc než slova
mám slovo
a né jen jedno
znám slov mnoho
plná ústa z kterých vycházejí
jako hvězdy na obloze
míří k uším
které oddají se touze
ve snech milenců se potkávají
radují a vyznávají
těší se na nové žití
častokrát tě za ně chytí
pak s otevřenými ústy
vzdycháš něžně a víš
že jsou slova která
vyslovíš
jen když cítíš pravou lásku
pak proměníš i samohlásku
v nekonečnou barevnou duhu
která třpytí se jak hejno pstruhů
linoucí se z tvého hlasu
jezdící po drahách z vlasů
doplachtili do mých uší
kde se v mozku slili s duší
