Svět je plný barev lidí věcí
proč nechápeme lásku
vždyť milovat je to
co světu tak chybí
vkroč dále vejdi za dveře
i když mají pásku
jít bojovat za zlato
jako jedinou měnu ryzí
Viléme Hynku Jarmilo
toť smysl má
ať už ženy nebo peníze
jen ty pravé vyženou z rybníku ryby
které nenažraně vyvolávají krize
proto prosím pána
aby pomohl všem lidem
vynat hřích z mysli
aby nemysleli na nesmysly
aby se znova mohli nadechnout
aby žili svůj život s klidem v duši
a né ztraceni navždy mezi čísly
ach vy nerovnice nestavte hranice
matematika je krásná věda
která dává život
ta nedá se změřit asi
jako prodloužené řasy
když se naučíme věřit
že se blýská na lepší časy
a začneme si vážit všeho
co máme teď nyní
možná ubydou šedivé vlasy
a nebo vlasy přibudou
a dáme prostor dětem
ať řeknou co je v plánu
objevovat svět
a nejen cpát do chřtánu
párky jen tak zasyrova z lednice pozdě k ránu
že je šťastné žití potřeba
a živobytí lépe střežit
aby jednou zbylo na chleba
kdyby nebylo snadné přežít
a na našich polích
řepkou zaděláno
kdo na tohle PROPÁNAKRÁLE
mohl zvolat ANO
plné sklady řepky to zasytit má lidi
když nám hrozí válka a atomové hřiby
ani Pajda už to nežere viď Pajdo
je na nás koho volíme
my uveřili pánu
že se k nám zas nebude
chovat jak ke kmánu
tak se příště k volbám zvedni a né na pívo
a bojuj za svoje práva
nejsi jen jeden
lidu sláva
to je hmota která hýbe světem
tak přines světu mír člověče
pomáhej a miluj
dříve než to uteče
dělej nejen slibuj
řekneš že jdeš s košem
a místo toho odejdeš za kámošem
postav se do čela davu
ukaž svoji hlavu
jako duši za kterou jsme zodpovědni
energii která koluje světem
pro odkaz co tu zanecháme
po sobě všem dětem
jestli vůbec nějaká máme
jako obraz jako zrcadlo
jenž visí na stěně lidí
kteří v něm nejen sebe
ale za sebou i celý svět vidí
je to velké zrcadlo
a oko je do duše okno
jak se tak dívám do těch tvých očí
moje milá
vidím jasně modré duhovky
s oříškově hnědými středy
když jsme se viděli naposledy
jsi pro mě jako dobrá víla
v pohledu do očí spočívá velká síla
člověk nemůže lhát
když druhý se mu do duše dívá
celý širý svět se v lidských očích skrývá
občas i zrnko písku
nebo drobek chleba
kdo uhýbá pohledem nosí v sobě vinu
dobrovolně odchází do věčného stínu
když sám od druhých se odvrací
trhá se síť ze které se vytrácí
až nakonec zůstane sám
kde jste kdo
když se kolem sebe podívám
s láskou je potřeba tento svět sdílet
když díváš se mi do očí je to vzácná chvíle
ráno svítí modrou a večer zelenou
když se stmívá
mé duši vládne mír když vedle tvé duše odpočívá
v těle hoří vášeň když milovat tě smím
a srdci vládné štěstí jak tvým očím veselým
kterým se snažím porozumět
nejde ze dne na den pochopit svět
vidím v nich také planetu
moji láskyplnou matku která mě porodila
chovala v náruči a činila šťastným
až do dnešních dnů je ke mně stále milá
až na vyjímky kdy to se mnou není
k vydržení
ach smutno je mi
když se dává do pláče
ta která peče dětem koláče
z lásky a pro radost
když nás učila jak máme žít
a my se ji často snažíme zneužít
dnes je to trend a snad i normální
bezhlavě bez studu těžit a těžit
a tvářit se u toho jako ti formální
rádcové a vševědi co vlastně nic nevědí
za odměnu uklízí náš odpad
hromadící se bez ohledu na to
kolik živočichů najde svůj zvonec
pod horou z kelímků jedů a konec
snažme se proměnit myšlení ve zlato
učme se děkovat všem lidem za to
když do nás vkládají vlastní naděje
sem tam i nějaká švestička vděčnosti
z naší zahrádky zdraví prospěje
až tady nebudou
kdo na ně vzpomene
kdo za ně bude po tom světě chodit dál
až od nás odejdou na věčný bál
na další úroveň bytí
tam kam nás zavede celá síť nití
kde pochopíme co náš život znamenal
teď jsme tu proto
abychom realitu posunuli dál
no když tak na to koukám
ještě nás čeká hodně práce
mír a štěstí se třpytí někde v dálce
a ten kdo se pekla chytí
všechnu svoji morálku a úctu
za velmi levnou penízu zaprodal
od dob kdy svět světem stál
chodíme po zemi
abychom si pomohli ulehčit svůj úděl
sám bůh to tak chtěl když nám to pověděl
údajně nám návod vypálil bleskem do kamene
víme sami nejlépe jak poctivě návody čteme
boží geny jsou i v tobě skryty
jen ty sám jsi schopen je objeviti
když nahlédneš do svého nejhlubšího nitra
uvidíš jaký svět se ti otevře zítra
někomu až popozítří
to co je uvnitř
posílej ven
ať je náš svět láskou obklopen
pracujme se svým okolím
jako sobě rovným
veřme že vše patří nám
a my zas všem
jen tak bude člověk osvobozen
tvá noha bude schopná spočinout všude
a vždy pro tebe místo u stolu bude
či za pecí
jako sjednotitel
a né rozvraceč a trpitel
jako spasitel
jako hrdina a přítel
né jako velitel který nevytáhne paty
posílá rozkazy a nosí řád zlatý
my všichni máme co nabídnout
nemusíme jen poslušně ohnout záda
náš domov a statek musí být vrácen
jinak se stáváme součástí stáda
jen za to vzít a naučit se hospodařit
s tím co nám příroda svěřila
a používat mozek když už ho zdarma
naše hlava
do vínku zdědila
i když mám obavy možná je to stravou
že některé hlavy jsou naplněné slámou
ať už to byl Budha Mohamed
nebo Svarog co slunce ukoval
jako nejvyšší slovanský vůdce a král
taky ho kdys lid miloval
ženy malinko víc než muži
kde jsme to skončili
jo
ohnivou kouli ukoval
ve svých výhních osudu
nasadil na nebe svou zlatou korunu
aby nás naučil že slunce je dar
vzácný pramen který lidem dal
nám po sobě zanechal
symbol všech slovanských kovářů
oheň zápálený v srdcích hvězdářů
moc už si nepamatujeme na ty časy
kdy jsme měli od sirek ohořelé řasy
hvězdy jsou nám v patách
jako nekonečný zdroj
inspirace poznání
a motor pro náš stroj
žár co každý v srdci má
vzhůru k nebi stoupá
dobré duše létají
vítr s nimi houpá
někdy v tom má prsty alkohol
rozhlédni se za obzor
pravda vítězí
společnost je jeden tvor
velrybí či hovězí
obličeje bez tváře
se z obrazovek smějí
nekonečné končiny
kde vlci podvádějí
probudili kameny
co ze všech stran se valí
držíme je rameny
stáváme se malí
a když se dítě rozpláče
zavolejte kostkáče
vždy nám skvěle poradí
až se sejdem znova
teď vypněte nás prosím
ať nebolí vás hlova
