Spadlé mosty
ohnivá zář spaluje mé oči vprostřed noci
poslední ze stínů ve mně pozbývá svůj smysl
v nekonečné poušti zlata dostavil se pocit
neobrátíš stránku a já pod ní zhynu sám
z potrhané knihy vyplouvají noční čluny
komáři co usadí se na rtech zvadlých žízní
rozezní se v hlavě tóny rozladěné struny
na rozbitém voru kolem zrovna proplouvám
rozesílám vzkazy uzavřené v modrých lahvích
pro všechny ty drobné zamračené životy
snad tím nerozlévám vlastní nedopitý kalich
ve kterém už víno zhořklo jako život sám
prstem čeřím vodu abych narušil svůj portrét
dlouho už se radši do zrcadla nedívám
nemám žádnou touhu a tak nemá mne co bolet
sám uprostřed lidí se jen tiše prodírám
točím kolotočem ale nemám ani páru
kdo mě z něho dostane a chyby napraví
doufám že z něj spadnu popřejte mi hodně
zdaru jezdit pořád dokola mě vážně nebaví
nechci slyšet obdiv ani jiné hloupé fráze
nestojím o davy zpitomělých fanoušků
bez nich dokáži svou mysl dostat do extáze
nekonečné slávě levou rukou odolám
nehoním se za tím co je pastva smrtelníků
nenávidím zámky klíče zdi a spadlé mosty
za jediný úsměv odevzdám ti tisíc díků
a všechen svůj smutek bez okolků rozprodám
