Polibek andělů
spatřil jsem anděla vzplanul mi v srdci
spanile seděla na letním slunci
kartáčem čechrala prameny vlasů
život se zastavil pro její krásu
její hruď vzdychala při každém výdechu
kartáč se zabořil jak ježek do mechu
sklouzl jak po másle až dolů do ráje
kde každá zatrpklá duše hned roztaje
hleděl jsem nehnutě k matičce přikován
jak bílé perutě vznesli se bůh ví kam
i já se odrazil na modrou oblohu
už jsem se nakazil dál žíti nemohu
bez tebe bez lásky bez víry nadsázky
zbydou jen červy a ze šatů provázky
zůstal jsem obnažen na čele s vráskou
hledám tě v červáncích zaslepen láskou
nevidím neslyším řídím se hmatem
tělo jsem opustil smutek je katem
zmateně cítím se ze země odmrštěn
ze světa ztracen a na nebi opuštěn
duše má bloudí a hledá tvé perutě
volám tvé jméno a naslouchám nehnutě
hřejivá slza mi přistála do dlaně
pak jsi se usmála jemně a oddaně
duše má vrací se nazpátek do těla
srdce mé procitá jak jsi mi chyběla
nikdy už nechci tě v životě ztratit
věř mi jsem připraven za lásku platit
držím tvé zápěstí růžici z papíru
hedvábné náměstí ušité na míru
oči se propletou moje rty ke tvým rtům
na lících vykvetou ruměnce andělům
